Wolfgang Amadeus Mozart: Figarova svatba (Le Nozze di Figaro), KWV 492 – Non più andrai

Libreto k opeře napsal podle Beaumarchaisovy divadelní hry Lorenzo da Ponte. Přináší děj s mnoha zápletkami, ve kterém vyzraje chytrý služebník Figaro s pomocí ostatních na záletného hraběte. Hudební složka se vyznačuje bohatou melodickou invencí a skvělými hudebními charakteristikami postav i dějových situací. V árii Non più andrai, která uzavírá první dějství opery, zpívá Figaro pážeti Cherubínovi o tom, že mu skončil čas radovánek, a líčí mu strasti vojenského života, který ho čeká. Árie je napsána ve formě ronda, převládá v ní melodika písňového typu, objevují se pochodové intonace. Je jedním z nejpopulárnějších čísel opery, její melodii připomněl Mozart ve své další opeře Don Giovanni. Poprvé zazněla Mozartova Figarova svatba ve Vídni v roce 1786. Premiéra byla sice úspěšná, ale obliba této opery tu netrvala příliš dlouho. V témže roce byla Figarova svatba uvedena s mimořádným ohlasem v Nosticově divadle v Praze, v následujícím roce tu zazněla za řízení samotného Mozarta.