Balet je hudebně scénickým dílem, syntézou tance, pantomimy a hudby. Baletní výstupy se využívají také v opeře, operetě, muzikálu aj. Název je odvozen z italského ballare (tančit).

BALET V BAROKU

Ballet de cour
Původ baletu je možné hledat v renesančních tancích, které byly součástí dvorských slavností. Ve Francii a Itálii se provozovaly v 15. století taneční výstupy, které měly antické mytologické náměty.   
V období baroka se rozvíjel balet hlavně ve Francii. Na královském dvoře se těšil velké oblibě královský dvorský balet – ballet de cour, jehož vrcholné produkce vznikaly za vlády Ludvíka XIV. Jednalo se o velkolepá představení s bohatými dekoracemi a kostýmy, ve kterých účinkovali členové královského dvora. Představení na mytologické náměty zahajovala ouvertura – předehra francouzského typu, po které se deklamovanou formou naznačil obsah celého kusu. Následoval vlastní balet, který byl sledem jednotlivých scén (entrées). Obsahoval taneční výstupy ve stylu barokních tanců, sborově zpívané části (chants), sólové zpěvy a deklamace textu (récits). Velký tanec (grand ballet) s účastí všech postav a publika představení uzavíral. Hudbu k baletům psali přední francouzští skladatelé této doby – Jean Baptiste Lully a Jean Philippe Rameau.

Jean Baptiste Lully: Balet Alcidiany a Polexandra – Předehra, Malá chaconne, Récit zpívaný paní Annou Balet z roku 1658 je sledem několika čísel. Začíná předehrou francouzského typu, která zahrnuje dvě části – pomalejší v tečkovaném rytmu a rychlou. Ukázkou taneční věty je Malá chaconne, jedním ze sólových vokálních výstupů je Récit zpívaný paní Annou.

V době vrcholného baroka pronikl balet do veřejných divadel, rozšířil se z Francie do dalších významných evropských divadelních center. V představeních postupně odpadla vokální složka i mluvené slovo a obsah baletu se začal vyjadřovat pouze prostřednictvím pohybu a hudby. Objevily se první významné profesionální tanečnice, které rozvíjely techniku baletního projevu. Dějově však balet zaostával za dobovou operou a činohrou.

BALET V KLASICISMU

Dějový balet
Na tento stav reagovala řada reformátorů baletu, z nichž nejvýznamnější byl ve 2. polovině 18. století francouzský tanečník a choreograf Jean Georges Noverre. Usiloval o posílení dramatičnosti baletního projevu, psal dějové balety (ballets d’action) na antické náměty, ve kterých rozšířil taneční projev o pantomimické významové gesto. Hudební složka však u něj hrála menší roli. I když spolupracoval také s Wolfgangem Amadeem Mozartem, hudbu pro něj psali především druhořadí autoři. Z významných skladatelů se v období klasicismu věnovali baletní tvorbě vedle W. A. Mozarta také Christoph Willibald Gluck (Don Juan, Semiramis) a Ludwig van Beethoven (Stvoření Prométheovo).

BALET V 19. STOLETÍ

Rozkvět klasického baletu
K velkému rozkvětu baletního umění došlo v 19. století. Dále se rozvíjela baletní technika, využíval se balet na špičkách i pantomimický projev, prohlubovala se schopnost pohybového vyjádření duševních stavů postav. Rostla úloha hudební složky, hudba usilovala o silnější emocionální účinek. Využívaly se jevištně upravené dobové tance – valčík, polka aj. Při realizaci baletních představení se stala důležitou osobnost choreografa. Děj baletu byl zachycen v libretu.
V 1. polovině 19. století zůstala významným centrem baletní tvorby i provozu Paříž. Stěžejními, dodnes uváděnými díly z této doby jsou Gisele Adolpha Charlese Adama a Coppélia, ke které napsal hudbu Léo Delibes. Ve 2. polovině 19. století se stalo baletní velmocí Rusko. Předními choreografy tu byli Marius Petipa a Lev Ivanov. Jejich největší díla, která vytvořila základ novodobého baletního repertoáru, vznikla ve spolupráci s Petrem Iljičem Čajkovským (Labutí jezero, Šípková Růženka, Louskáček) a Alexandrem Glazunovem (Raymonda). Od konce 19. století se rozvíjela také česká baletní tvorba. Nejhodnotnější díla vytvořil na pohádkové náměty Oskar Nedbal (Z pohádky do pohádky, Pohádka o Honzovi).

Petr Iljič Čajkovskij: Louskáček (Ščelkunčik) – Květinový valčík Tento poslední balet Petra Iljiče Čajkovského vznikl v roce 1892 podle pohádkového příběhu Ernsta Theodora Amadea Hoffmanna. Je velmi oblíbeným dílem, které je dějově spjaté s vánočním obdobím. Úvodní děj baletu přechází do snových představ, líčí příhody, které prožívá hlavní hrdinka Klárka ve společnosti louskáčka proměněného v prince. Květinový valčík z druhého dějství baletu zaujme výraznou melodikou a skvělou instrumentací.

Druhá polovina 18. století a 19. století se označují jako období rozkvětu klasického baletu. Byla pro něj příznačná technická brilance tanečního provedení, probíhal formou uzavřených čísel.

BALET VE 20. STOLETÍ

Klasický balet, moderní balet, výrazový tanec
Klasický balet se rozvíjel i ve 20. století. V této době se ale objevily také některé moderní přístupy. Nové podněty přinesla na začátku 20. století Američanka Isadora Duncanová, jejíž zásluhou se začal rozvíjet výrazový tanec. Duncanová se oprostila od vžitých baletních konvencí a k vyjádření různých duševních stavů využívala všechny výrazové a pohybové možnosti celého lidského těla. Pod jejím vlivem se výrazový tanec postupně prosadil v Evropě.   
Místem významných reforem byla na začátku 20. století Paříž. V letech 1909 – 1929 tu působil baletní soubor Ballets Russes (Ruský balet) vedený impresáriem Sergejem Ďagilevem. Ten kolem sebe shromáždil výrazné umělecké osobnosti. K předním choreografům patřil Michail Fokin, mezi tanečníky vynikal Vjačeslav Nižinskij. S Ruským baletem spolupracovali výtvarníci Pablo Picasso, Henri Matisse aj. Baletní kreace vznikaly na některé starší, původně nebaletní kompozice – například na Borodinovy Polovecké tance, Šeherezádu Nikolaje Rimského-Korsakova i na nově zkomponovanou hudbu. Jejími autory byli Igor Stravinskij (Ohňostroj, Petruška, Svěcení jara, Pulcinella), Maurice Ravel (Dafnis a Chloe), Claude Debussy (Hry) a Sergej Prokofjev (Šašek, Ocelový skok, Návrat ztraceného syna). Jednalo se o moderní, vesměs netradičně pojaté kompozice. Představení Ruského baletu vynikala propojením hudby, choreografie, pohybové interpretace i výtvarného řešení, tedy všech složek, které se podílely na ztvárnění baletního děje. Po smrti Ďagileva se soubor rozpadl a jeho členové se rozešli do různých zemí světa – do USA, Anglie, Francie, kde ovlivňovali vývoj baletního umění.

Igor Stravinskij: Petruška – Veselí karnevalové noci Balet, který vznikl v roce 1911 na objednávku Sergeje Ďagileva, patří ke Stravinského dílům ovlivněným ruským folklórem. Děj se odehrává v prostředí ruského jarmarku. Starý loutkář předvádí představení o Petruškovi, který se zamiluje do tanečnice. Není však úspěšný, v lásce k baleríně zvítězí silnější Maur, který Petrušku zabije. V závěru baletu však Petruška znovu obživne jako symbol věčné síly, lásky a nezničitelnosti ruského národa. Z kompozičního hlediska byl balet novátorským dílem. Vyznačuje se výraznou metro-rytmickou složkou – ostrým, výbušným rytmem a proměnlivostí metra. Osobitá je jeho instrumentace i sazba. Balet začíná rytmicky výraznou částí, která se dále prolíná s melodií kolovrátku.

Významná baletní tvorba se rozvíjela také v sovětském Rusku, kde vznikala díla čerpající náměty z literatury. K předním autorům hudby patřili Sergej Prokofjev (Romeo a Julie, Popelka, Kamenný kvítek) a Dmitrij Šostakovič (Zlatý věk, Šroub. Baletní tvorbě se věnoval arménský skladatel Aram Chačaturjan (Spartakus, Gajané – z tohoto baletu je známý Šavlový tanec). K významným dílům patří balet Podivuhodný mandarin maďarského skladatele Bély Bartóka.

Sergej Prokofjev: Romeo a Julie (Romeo i Džul’jetta) – Montekové a Kapuleti Balet vznikl na námět divadelní hry Williama Shakespearao věrné lásce a tragické smrti dvou milenců ze znepřátelených veronských rodů. Jeho světová premiéra se konala v Brně v roce 1938. Balet je sestaven z uzavřených čísel, hlavní postavy a dějové situace jsou charakterizovány výraznými tématy. Část Montekové a Kapuleti začíná pomalým akordickým, disonantně znějícím úvodem, po kterém následuje taneční část. Její melodika je nejprve velmi výrazná, je tvořena akordickými rozklady v tečkovaném rytmu. Dále následuje lyrická hudba valčíkového charakteru.

Z českých skladatelů, kteří se věnovali ve 20. století baletní tvorbě, je třeba zmínit Bohuslava Martinů. Významná je především jeho Kuchyňská revue ovlivněná jazzem a zpívaný balet Špalíček. Vítězslav Novák zkomponoval hudbu k baletní pantomimě Signorina Gioventů a k baletu Nikotina.

Bohuslav Martinů: Špalíček – Vynášení smrti Balet Špalíček napsal Martinů v Paříži v letech 1931 – 1932. Využil v něm texty českých lidových her a říkadel, inspiroval se světem českých pohádek a lidového divadla. Balet má podobu hudebního pásma, ve kterém za sebou následují jednotlivá čísla, jako by se listovalo lidovým zpěvníkem – špalíčkem. Orchestrální části, které převažují v pohádkách, jsou psány Martinů moderním kompozičním stylem. Ve zpívaných částech, které se uplatní v říkadlech a hrách, je skladatel silněji ovlivněn principy české lidové hudby. Část s názvem Vynášení smrti představuje lidový zvyk vynášení zimy. Hudba má rychlý spád, vychází z melodicko-rytmické deklamace textu.

Pro 2. polovinu 20. století byl příznačný odklon od literárně inspirovaných baletů. Baletní představení se realizovala stále častěji na původně nebaletní hudbu – využívaly se komorní skladby, symfonie, symfonické básně apod. Charakteristickým rysem se stalo stírání hranic mezi klasickým baletem a moderním výrazovým tancem. V některých případech se v hudbě prosadily jazzové vlivy.
Ve 20. století vznikly také baletní kreace určené pro dětské posluchače (Claude Debussy Krabice hraček, Jiří Pauer Ferda Mravenec aj.). Z formového hlediska jsou balety 20. století sledem uzavřených čísel, nebo mají prokomponovanou formu. Baletní hudba se provádí také koncertně. V případě kratších děl se hraje balet celý, z rozměrnějších baletů sestavují skladatelé suity.
K významným českým choreografům poslední doby patří Pavel Šmok, Ladislav Ogoun a Jiří Kylián.

KONTROLNÍ OTÁZKY

• Co je to balet?
• Charakterizujte ballet de cour.
• Co nového přinesla reforma J. G. Noverra?
• Ve kterých centrech se rozvíjela baletní tvorba v 19. století? Kteří skladatelé se věnovali tomuto oboru?
• Co je to klasický balet?
• Jaké nové možnosti se objevily ve 20. století? Která významná díla z tohoto období znáte?