Multimediální studijní materiály Hudební druhy a žánry jsou určené pro studenty hudebních oborů na pedagogických fakultách, kteří je mohou využít především při studiu předmětu Hudební formy, ale i v disciplínách zaměřených na hudební analýzu a dějiny hudby. Studijní materiály se zabývají hudbou vokální a vokálně instrumentální, věnují se jednotlivým typům hudebního divadla, hudbě scénické a filmové. Pojednávají o těchto hudebních žánrech: píseň, chorál, mše, moteto, opera, oratorium, kantáta, balet, melodram, sborová tvorba, opereta, muzikál, scénická hudba a filmová hudba.

Učební texty jsou koncipovány tak, aby studentům podávaly základní informace o těchto hudebních žánrech. Propojuje se v nich hudebně teoretické hledisko s hlediskem hudebně historickým. Hudební žánry jsou stručně charakterizovány, je vysvětleno, jaké byly jejich proměny v hudební historii. Teoretický výklad je doplněn praktickými příklady – zvukovými hudebními ukázkami, které jsou v textu stručně charakterizovány. V některých případech jsou užité kompoziční postupy doloženy krátkými notovými příklady – jednohlasými hudebními úryvky, ukázkami z partitur a klavírních výtahů.

Kapitoly jsou členěny zpravidla podle jednotlivých hudebně historických období. Tyto podkapitoly jsou pak dále rozčleněny podle probíraných hudebně teoretických problémů. Zvukové a notové hudební ukázky je možné sledovat průběžně tak, jak jsou zařazeny do textu, nebo je možné vyhledat tyto materiály podle samostatných seznamů hudebních ukázek a notových příkladů. K jednotlivým kapitolám jsou připojeny kontrolní otázky, kterými si studenti mohou ověřit své znalosti. Multimediální studijní materiály Hudební druhy a žánry mohou posloužit jako úvod do dané problematiky, studenti je mohou využít při samostatném studiu. Jejich obsah lze doplnit přednáškami vyučujícího nebo studiem další odborné literatury, jejíž seznam je uveden.

Ještě několik poznámek k základním termínům hudební druh a hudební žánr. Jejich chápání se v historii proměňovalo a ani v současné hudební teorii není jejich užití zcela jednoznačné. Za rozhodující kritérium pro třídění hudebních druhů se nejčastěji považuje zvukový materiál. Podle tohoto hlediska jsou základními hudebními druhy hudba vokální, instrumentální, elektroakustická a jejich kombinace. V rámci každé třídy pak dochází k dalšímu dělení podle specifičtějších znaků. Rozlišuje se hudba sólová, ansámblová, sborová, komorní, orchestrální apod.

Klasifikace hudebních žánrů se v současnosti provádí podle několika hledisek. Rozlišují se žánry funkcionální, formové a námětové (obsahové). Funkcionální žánry jsou vymezeny vzhledem k fungování hudby v různých prostředích a ve vztahu k různým potřebám. Z tohoto pohledu se rozlišuje hudba taneční, církevní, instruktivní apod. Pro určení formového žánru je rozhodující aspekt formy. Formovými žánry jsou symfonie, pochod, píseň, opera, kantáta, polka, symfonická báseň aj. Námětové (obsahové) žánry se vymezují podle toho, jaký mimohudební námět zpracovávají a k jakému typu výpovědi směřují. Nejvýrazněji se uplatní v hudbě programní, hudebně divadelní a vokální.
V uvedených významech se používají termíny hudební druh a hudební žánr také v těchto multimediálních studijních materiálech.