Opereta je jedním z žánrů hudebního divadla, syntézou mluveného slova, zpěvu, instrumentální hudby a tance. Český termín opereta byl odvozen z italského výrazu operetta, který vznikl jako zdrobnělina slova opera.

OPERETA V 19. STOLETÍ

Vznik operety
Opereta vznikla v Paříži kolem roku 1850. Navázala na komickou operu a komedie se zpěvy – vadevilly, podněty čerpala z dobové zábavné a taneční hudby. Byla reakcí na okázalost velké francouzské opery, její vytvoření je možné dát do souvislosti se vznikem a rozvojem dobové populární hudby a zábavných hudebních žánrů.

Charakteristika
V operetě se střídají mluvené dialogy v próze se zpěvem a tancem. Operetní zpěváci musí být proto také dobrými herci a tanečníky. Představení zahajuje předehra, často se jedná o předehru potpourriového typu, ve které se objevují nejpůsobivější melodie z operety. Zařazena jsou pěvecká čísla sólová, ansámblová a sborová. Opereta se vyznačuje výraznou až líbivou melodikou v nekomplikovaném rytmu, přehlednou formou. Jako sólová zpěvní čísla se objevují často strofické písně – couplety (čes. kuplety), jako taneční čísla jsou zařazovány galop, kankán, valčík, polka aj. Představení mají bohatou výpravu, působivou scénu i kostýmy.  
Opereta má nekomplikovaný děj veselého, někdy sentimentálního rázu se šťastným koncem. V některých případech je parodií opery, objevují se v ní i exotické prvky. Plní funkci méně náročné hudební zábavy.

Francouzská opereta
V Paříži patřili k předním tvůrcům operety Hervé a Jacques Offenbach. Hervé, vlastním jménem Florimond Ronger, je autorem operety Mamzélle Nitouche. Výraznou osobností byl Jacques Offenbach, z jehož velmi početné operetní tvorby jsou nejznámější Orfeus v podsvětí a Krásná Helena.

Jacques Offenbach: Orfeus v podsvětí (Orphée aux Enfers) – Kankán (Galop infernal) Opereta je parodií klasického námětu z antické mytologie. Orfeus je učitelem houslí a jeho ženu Eurydiku miluje Pluto, který ji unese do podsvětí. Tam se pro ni Orfeus vydá pod tlakem Veřejného mínění. Prostřednictvím antického námětu je v díle vyjádřen satirický pohled na dobovou francouzskou společnost. Kankán patří k nejznámějším číslům operety.

Vídeňská opereta
Téměř současně s francouzskou operetou a částečně pod jejím vlivem se rozvíjela opereta ve Vídni. Za jejího zakladatele je považován Franz von Suppé. Z dalších autorů vynikli Johann Strauss starší a především jeho syn Johann Strauss mladší, který patřil spolu s Offenbachem k největším tvůrcům klasické operety. Nejvýraznějšího úspěchu dosáhla jeho díla Netopýr, Noc v Benátkách a Cikánský baron. Vyznačují se skvělými melodickými nápady, výrazné uplatnění v nich má valčík.

OPERETA VE 20. STOLETÍ

Opereta po roce 1900
Po roce 1900 patřili k největším tvůrcům vídeňské operety Franz Lehár (Veselá vdova, Země úsměvů, Paganini) a skladatel českého původu Oskar Nedbal (Polská krev, Vinobraní). Maďarský skladatel Emerich Kálmán obohatil vídeňskou operetu o prvky maďarského folklóru a čardáše (Čardášová princezna). Do operetní tvorby zasáhl úspěšně také český skladatel působící v USA Rudolf Friml (Rose Mary). Tvorbou těchto skladatelů se uzavřelo období klasické operety.

Opereta v meziválečném období
V meziválečném období se začaly v operetní tvorbě využívat postupy novější populární hudby. Významnější tradice operetní tvorby pokračovala v tomto období především v sovětském Rusku, kde patřil k předním skladatelům Isaak Osipovič Dunajevskij.  

KONTROLNÍ OTÁZKY

• Co je to opereta?
• Jak se rozvíjela opereta v průběhu 19. století a 20. století?