Georg Friedrich Händel: Mesiáš (Messiah) – Hallelujah
Mesiáš (1741) je Händelovým nejznámějším oratoriem. Seznamuje s Kristovým životem od zvěstování příchodu a narození až po zmrtvýchvstání a poslední soud. V díle převládá radostný výraz, utrpení a smrt ustupují do pozadí. Stejně jako jiná Händelova oratoria je i Mesiáš rozdělen do tří dílů. Vedle samostatných orchestrálních čísel, recitativů, árií a ansámblů v něm dominují velké sborové výstupy. Slavné Hallelujah, které uzavírá druhý díl oratoria, je oslavou Kristova zmrtvýchvstání.

Johann Sebastian Bach: Vánoční oratorium
(Weihnachtsoratorium), BWV 248 – Nun seid ihr wohl gerochen
Oratorium má šest částí, které se prováděly v průběhu šesti bohoslužeb během Vánoc a v povánočním období. Bývá proto někdy považováno za cyklus kantát. Vedle původní hudby použil Bach v díle také některá čísla ze svých starších kantát. Děj oratoria uvádějí recitativy evangelisty, ve kterých je použit biblický text. Volně zbásněné texty jsou zhudebněny v áriích. Sborové části jsou dvojího druhu – jedná se o polyfonně zpracované sborové věty na básnický text a o homofonní harmonizace protestantských chorálů. Chorál Nun seid ihr wohl gerochen je poslední částí Vánočního oratoria. Sborové úseky jsou zařazeny do radostně vyznívající instrumentální věty, ve které dominuje zvuk trubek.

Johann Sebastian Bach: Matoušovy pašije (Matthäus Passion), BWV 244 – So ist mein Jesu nun gefangen, Sind Blinde, sind Donner in Wolken verschwunden
Matoušovy pašije jsou monumentálním, téměř tříhodinovým dílem, které Bach uvedl poprvé v kostele sv. Tomáše v Lipsku v roce 1729. Podobně jako Bachova oratoria obsahuje recitativní části, ve kterých evangelista líčí děj, árie, polyfonní sbory a vícehlasé úpravy protestantského chorálu. Část So ist mein Jesu nun gefangen se textově vztahuje k zajetí Ježíše. Je duetem sopránu a altu, do jejichž zpěvu prudce vpadají dva sbory apoštolů s textem Lasst ihn, haltet, bindet nicht. Vzrušená scéna Ježíšova zajetí pokračuje dvojsborem Sind Blinde, sind Donner in Wolken verschwunden. Po Bachově smrti upadlo dílo podobně jako většina Bachovy vokálně instrumentální tvorby do zapomnění. Až v roce 1829 uvedl Matoušovy pašije Felix Mendelssohn-Bartholdy, který tak podnítil zájem o Bachovu hudbu.

Joseph Haydn: Roční doby (Die Jahreszeiten) – Schon eilet froh der Ackersmann
Haydnova pozdní oratorní díla jsou syntézou Händelovy tradice s hudebním stylem vrcholného klasicismu. Oratorium Roční doby vzniklo v roce 1801, libreto napsal Gottfried van Swieten podle Thomsonova Čtvera ročních období. V díle zpívají sbor a tři sólisté – Šimon, jeho dcera Hana a Lukáš, kteří rozmlouvají o životě člověka v jednotlivých obdobích roku. V árii Šimona Schon eilet froh der Ackersmann, která je z části Jaro, se zpívá o práci rolníka na poli. V orchestrálním doprovodu využil Haydn téma z druhé věty své Symfonie G dur č. 94 S úderem kotlů.

Felix Mendelssohn-Bartholdy: Paulus, op. 36 – Da aber die Juden das Volk sah, So spricht der Herr
Felix Mendelssohn-Bartholdy navázal ve své oratorní tvorbě na předchozí tradici. Podobně jako Johann Sebastian Bach využíval melodie a texty protestantských chorálů, podobně jako v oratoriích Georga Friedricha Händela u něj dominují sborové části. Tyto vlivy spojil s hudebně výrazovými prostředky romantismu. Oratorium Paulus z roku 1836 pojednává o novozákonní postavě – sv. Pavlovi. Líčí jeho proměnu, kdy se z předního odpůrce křesťanství stal nadšený stoupenec Ježíšových myšlenek. V ukázce se Pavel setkává s Židy, kteří usilují o jeho život – recitativ tenoru se vystřídá se sborovou částí.

Arthur Honegger: Jana z Arku na hranici (Jeanne d’Arc au bücher) – Jana z Arku v plamenech (Jeanne d´Arc en flammes)
Oratorium je jedním z obsahově nejhlubších a hudebně nejpůsobivějších děl 20. století. Má historický námět, ale obsahuje i silné náboženské momenty. Hlavní postavou je Jana z Arku, která stála v čele lidového odporu Francouzů ve stoleté válce s Anglií. Zradou francouzských feudálů však upadla do zajetí Angličanů a byla upálena. Oratorium je napsáno pro velké vokálně instrumentální obsazení, vedle velkolepých sborů obsahuje sólové zpěvy a velmi výrazně působící mluvený text. Závěrečná scéna je obrazem Jany z Arku v plamenech, střídají se v ní sborové úseky s Janinými monology. Oratorium bylo poprvé uvedeno v roce 1938, první scénické provedení se uskutečnilo v roce 1942.